Svatební zvyky a tradice II. – „Předsvatební“ svatební zvyky

Svatební tradice, které se zvyknou v našem prostřední dodržovat nesouvisí výlučně jen se samotným svatebním dnem, ale spojují se také s obdobím před svatbou.

Zásnuby

Samotné svatbě předchází zpravidla zásnuby. (Tedy, bez zásnuby by žádná svatba ani nebyla.) Velkolepé oslavy spojené se zasnoubení jsou v dnešní kultuře již více méně výjimkou. V minulosti byly vyjádření toho, že vztah se stal vážným a snoubenci uvažují o svatbě. Byly veřejným obřadem, při kterém snoubenci sdíleli s veřejností dohodu o svatbě. V současnosti zásnuby probíhají nejčastěji v úzkém rodinném kruhu, kdy mladí oznámí rodině své rozhodnutí. Se zasnoubení se pojí i předání zásnubního prstenu, který zpravidla věnuje muž ženě. Vyjadřuje tak, že má o ženu vážný zájem, že si ji chce vzít za ženu a tedy, že se chystá svatba. Zásnubní prsten se nosí obvykle na prsteníčku levé ruky. Důvodem má být to, že prsteníček na levé ruce je blíže k srdci. Po svatbě, kdy si snoubenci vymění snubní prsteny zvykne žena nosit zásnubní prsten na prostředníčku levé ruky.

Se zasnoubení souvisí i pověra, že svatba by se měla konat nejpozději do roku a do dne ode dne zasnoubení. Aby muž ukázal, že si ženu váží, zásnubní prsten by měl mít cenu alespoň jednoho měsíčního platu muže.

Svatební pozvánky a oznámení

Svatbě předchází rozesílání svatebních oznámení, kterými mladí oznamují známým a přátelům velkou novinu. Na svatbu zvou snoubenci rodinu a přátele obvykle osobně. K svatebnímu oznámení se přikládá i pozvánka ke svatebnímu stolu.

Rozloučka se svobodou

Rozloučení se svobodou je tradice, která nemá původ v Česku, ale stává se stále více oblíbenější. V minulosti se spojovala s tím, že ženichovi kamaratái se s ženichem setkali v předvečer svatby a něco dobré si s ním vypili, aby odbouraly nervozitu a stres. V současnosti je zvykem, že rozlučku se svobodou organizují pro snoubenců družby a družičky. Stále častěji se s rozlučku se svobodou spojují výlety, víkendy na chatě či dokonce delší pobyty u moře. Nejčastěji se organizuje krátce před svatbou, například v sobotu, případně víkend, který svatbě předchází.